Slavic RAPTOPUS hip hop tour 2012 (tour report – česky)

Deník Kolony z tour po Německu, Česku a Švýcarsku, kterej vyjde v CHYBA zine v papírový podobě. Fotky a video je v přípravě.

26.1. – Chystáníčko

Příběh začíná, když nás na podzim 2011 zvou polský promotéři do polska a Pawel (5000) nás zve do Varšavy. Nakonec z hraní ve Varšavě sešlo a dáváme si jiný místa společně s Mirkem (Miraho) a Pawel nás přijíždí navštívit na koncert, kde se všichni pěkně setkáváme. Sou to sympatický kluci na stejný vlně jako my a tak Pawel přichází s ideou společnýho tour. Rozdělili jsme si bookování a nakonec z toho vzniká 16-ti denní šňůra.

K formaci Křikzticha-5000-Miraho se ještě připojuje Afarastafa, kterej nakonec pár dní před výjezdem dostává horečku a antibiotika a jeden z kámošů Pawla, kterej měl brát dodávku (se třema sedačkama pro 9 lidí – zbytek měl sedět na židlích, hehe) nakonec taky ochřadl, takže se to začíná motat. Navíc místo Joe D (společníka Afarastafy) nakonec jede BK. Takže dva dny před výjezdem ještě bookujem dodávku, propadává nám tak rezervace busu do Berlína, kde je zítřejší sraz a tak se domlouváme, že se k nám nemocný připojí v Praze před koncertem, než zapůsobí prášky. Dneska sem utratil tak dvě kila za telefonáty, ale nakonec to všechno klaplo – zdá se. Večer balím saky paky, probíhá jedno antinervový pivínko a du spát.

27.1. – Odjezd & Berlin – Scherer 8

Ráno není radno dospání, balím ještě poslední věci a už si to kloužem s pěti krabicema, který maj tak 30 kilo, na busák. S předstihem to vpoho stíháme, přijíždí náš bus do Prahy a když se chystáme nastoupit, tak pan řidič dupá na plyn a odjíždí pryč. Mezitím nám ujíždí i druhej bus a tak čekáme půl hoďky a tentokrát to vyšlo. Napotřetí. V Praze se přesunujeme s břemínkem směrem k dodávce, ještě probíhá menší workshop „jak se startuje kára“ a jedem.

Do Berlína přijíždíme kolem šestý a celou cestu městem proklínám paní v GPeSce, která nás provádí centrem, kde je to přecpaný a přesemaforovaný jak se patří, no uf. Naše první štace je na squatu Scherer 8, kde jsme hráli už v září s Gattacou, kde byl nátřesk a dnes se to opakuje, což je paráda. Před gigem probíhá promítání dokumentů a diskuse o nynějších aférách německý policie, kdy upálili přímo na cele jednoho ze zadržených imigrantů a zamaskovali to jako „sebevraždu“. Jednomu z obyvatel Scherer 8 taky paralyzérem zničili oko, když šel nakoupit a při nějaký policejní akci na ulici ho zničehonic srazili na zem. Díky tomu dostal infekci i do druhého oka a je slepej. Později i přišel na koncert a chvíli sem si s ním povídal, je to fakt neuvěřitelný jak taková blbost vám dokáže pojebat život..

Začali sme s Křikem a celý to hraní mi vrtá hlavou, co si tak asi ty lidi myslí, když těm textům vůbec nerozumí. Pár krátkejch uvedení v angličtině proběhlo, lidí je požehnaně, trsačky sou taky, tak asi spoko. Jen mikráky vypadávaj, ale zvládáme si to prohazovat.

Dnes sme se tu spojili s polskejma klucíma, respektive prvně s Pawlem (5000), kterej tu zevlil už od rána, když přijel busem s Varšavy a jelikož Piotr (Piecia – další co se nakonec připojil, techno afterparty po koncertech) s Mirkem (Miraho) byli v polsku chyceni pod vlivem marihuanokouře v káře a tak strávili 10 hodin v cele na stanici. Tím pádem jim ujel vlak, kterej měli zaplacenej a do Berlína přijechali až v 11 večer. Ale sme tu. Maciek (řidič, člen Rombanka sound systém, break core afterpárty) přijede ze Szczecina zítra, tak snad se všichni poskládáme. Po nás hraje Lena Stöhrfaktor, místní nová raperská hvězda přísnorapu a dává si to pěkně. Měníme cédo a už to mastí 5000, prská jak lama a diktuje jak papež (Jan Pawel 5000). Po něm si to dávaj chlapíci z Afriky – jeden repuje svahilsky a druhej československy (bizar, že?) – ten co repuje česky je na káry a chodí tu s transparentem „free the Mumia Abu Jamal“ (aktivista odpikávající si trest smrti za zabití policajta v Americe) a snaží se k nám vecpat do káry se slovy: „héj, kámíci, potřebuju svízt do Prahy, nechal sem si tam bágl“ – pohodář hehe… Nu a to už se chystá Miraho se svým newschoolem (cinkáníčka a cingrlátka) a tak tu sedím a zjišťuju, že je tu milion mimozemšťanů. Probíhá pár freak rozhovorů, setkávám se s Gicou z rumunska a s Maxem, co nám tu minule dělal koncert, no a už se těším do postele..Jo a taky nesmím zapomenout na parádní večeři, salát, dva chody a dort – zlo!!! Dnešní párty uzavírá Piotr (Piecia) se svým tribal tekno live setem, ale nemám už sil. Ve spánku mě ještě budí kluci, že jdou ještě zkoušet nebo co, takže to club-maté na ně funguje asi dobře (padlo jich litry a litry).

Ještě bych měl teda pěkně představit všechny zúčastněný umělce, abyste měli jasno. 5000 je one man rapper z Varšavy, hraje s ukradenýma beatama, aby dokázal, že jediná věc, kterou potřebujete k šíření myšlenky, je právě ona myšlenka. Mimojiné člen a hlas projektů Simbola Antifaszista (antifa samba/punk/rap uskupení hrající na demoškách a nejen na nich) a Almas Kontrol Sound (rýmy v dubstepu z Mongolska). Miraho je rapper ze slezského Tychy, jede si víc newschool hip hop a svejma textama se opírá o světový/politický problémy, ale dokáže je svázat i s osobní rovinou. Sborový refrény u některejch jeho válů maj fakt sílu. Afarastafa & BK je dvojka vyhulů z Jihlavy, Afarastafa si jede hodně i v reggae štýlu, má za sebou i koncerty s reggae kapelou Riddimshot, či Rasta Führer, jako MC si zahrál i s klasickejma nigaz. Textově jde o hořící babylon, ale nebojí se zabřednout i hlouběji. BK je mladá krev z ulic, textově víc snovej a osobní, s parádní flou a zabiják frýstajlem, hehe. Piecia je další zevl z polskýho Tychy, na tour dělal hajpa hajpa a zdvoje Mirahovi a po koncertech rozbaloval techno afterparty se svejma korgama a dotykovejma krabičkama, ze kterejch loudil slušný bizary. Maciek z Rombanka Sound System zase dělal afterparty se svejma cidiki, tentokráte prozměnu šílenej break core, jinak ještě řídil jak drak. No a nakonec my – Smrad a Kolona = Křikzticha, dva blbáčci z Jihlavy, co z hip hopu dělaj pangrok. Osminohá chobotnice – osm lidí, 6 kapel. Za málo peněz kupa zábavy, jak se říká…

28.1. – Leipzig – Zoro

Nakonec prý ještě dávali v kroužku frýstajl – teda abych to upřesnil. Ráno se budím jako první, ostatní ještě zombíkujou, tak se láduju zázvorem a pak snídáme společně kradený dobrůtky, jako nakládaný artyčoky, avokáda, salátek a různý neidentifikovatelný pomazánky. Dnes je tu demonstrace proti europolicejnímu zasedání o nových taktikách policejních a tajných složek, což naneštěstí nestíháme, ale beztak by nás zabásli a repy by valili leda tak za mříží. Sme docela v zevlu a čekáme na Macieka, kterej po pár hrncích heavy metal zázvor drinku přijíždí a vyjíždíme směr Lipsko. Hned za městem přichází blizard a najednou je všecko zasypaný jak hovado a tak jedem slimejšsky, po cestě je spousta zapadlejch a tak s respektem přijíždíme pozdě na zvukovku, zato vcelku.

Dnes hrajem v legendárním bejvalým squatu Zoro, kterej už tu funguje 20 let, sou to 3 obrovský baráky tvořící celej blok, což je jako hrad. Dostáváme výtečněj falafel, hummus a nekonečno džusíčků, což je ráj. Nakonec čekáme až do 11, než začíná hrát 5000, kterej to pěkně rozbalil, proslovy jaksepatří a začíná se to tu i plnit. Zvukař kouzlí výbornej zvuk, což diktuje znamenitě. Pak jdem my, tentokrát už sebejistější a i s pěknou odezvou, což zahřeje a po nás hned rube Miraho. Hned na to probíhá frýstajl, valí se být za býtem a půjčujem si ve čtyřech mikráky, což se ukáže jako dobrej tah, dokonce se pod podiem rozjíždí breakdance (!). Ještě se připojuje jeden z návštěvníků, kterej nás prý v němčině jaksi poslal do řitě a vynadal našim mamkám, což je sranda…Prý kdybysme mu rozumněli, tak ho zkopnem z podia, říkala jedna z návštěvnic. Potom plynule rozjíždí Maciek svoji divokou brejkór show, ale už du spát. Kamna buří jak v tropech a celý to je pěkně uklimbávající. Dneska fakt dobrá párty!

29.1. – Dresden – RM16

Kluci šli spát zase až k ránu, tak se zase budím jako první, pak dojídáme kupu humusu a falafelky (I falafel you), kotel kafe a zázvor drinku a zevlujem jak ti největší zevli. Na večír to pakujem nach Dresden, původně to měl být day off, ale Wolfi z kapely The Fight (ex Tangled Lines, apod.) nám nakonec statečně pomáhá a hrajem v bývalým squatu RM16, budovu jim město symbolicky prodalo a platí jen provozní náklady, což je ideál. Tohle místo taky už existuje okolo 20-ti let. Bydlí tu banda z Běloruska, pár mamek s dětma a lidi motající se okolo ožehavého „antisemitische probleme“, což nás hned práskne do očí, když u vstupu jsou samolepky německý antify, kde postava drží izraelskou vlajku a pod ní heslo – něco jako: „Izraelské přátelství, proti antisemitismu“. No kurva. Dokážu respektovat jinej názor, ale tohle je fakt divný. Samozřejmě, že to je značně komplikovaný, ale říkat, že je správná okupace Palestiny a palestinci jsou vlastně banda antisemitů, jenom kvůli tomu, že se německo chce zadostiučinit izraeli za druhou světovou válku, to je šílený. Maciek trefně přichází s nápadem, že by měli radši „rezervovat“ třeba Bavorsko pro Izrael, když se jim chtěj tak zadostiučinit. Samozřejmě na to pak po koncertě přišla diskuse, ale radši to zahráváme do autu.

Na koncert nikdo nepřišel a tak dáváme aspoň veřejnou zkoušku pro místní obyvatele a jednoho návštěvníka (chlapíka z izraelský bandičky Uzbeks), střídáme se po dvou válech, což budem aplikovat i v Praze a Hradci, páč se tam musí do 10 skončit….

30.1. – Praha – Café Na Půl Cesty

Ráno zevlujem u Wolfiho až skoro do večera, dáváme kecačky a divokou snídani, pak probíhá klasickej zázvorovej obřad a jedem do Prahy. Po cestě nás obelstila paní z GPeSky, tak ji pro jistotu vypínáme a se zpožděním přijíždíme na Půlku a ani se pořádně nerozhlídnem a už to musíme mastit. Zase se střídáme, sype to, jak má a konečně i lidi víc rozumí že ano… Dnes se o nás starají Hluch Crew, na poslední chvíli nám vytáhli mikrák z prdele, jak se říká, za což jim patří velký dík! Po koncertě jdem chrnět do Nového infoshopu Salé (určitě se tam stavte, až budete v Praze, je to kousek od Florence, jukněte na net), ještě předtím jsme teda navštívili jednu zapadlou 23 hospůdku a pokydali, ale příjemný to bylo.

31.1. – Hradec Králové – Klub 4

Budíme se kolem 12. Polský klucí chcou turistit, tak dem do centra, dáváme mrazivou cestu, až sme mrtvý. No a hrnem to do Hradce, zase pozdě. Ve čtyřce už čeká plno lidí, nakonec je úplně narváno, což značí dobrou párty. Potkávám tu spoustu ksichťáků i odjinud, dokonce i samotný pan Edosh (ctěný to jeden z producentů křikzticha beatů) a paničky Jehlicoidní a Bramboroidní přijeli! Ó! Dnes přijel i Afarastafa & BK, takže konečně je raptopus kompletní. Zase se střídáme, což se i lidem líbí, navíc musíme končit zase v 10, což je pohoda. Čtyřka je menší útulnej klubíček a kontakt s lidma je hodně na blízko, takže to posouvá dál. Po koncertě se i lidi vyptávají a povídáme si o textech, což je paráda. To se často nestává. Během koncertu probíhá i uchylná tombola, sám si kupuju 4 lístky a vyhrávám sádrovou veverku, placku Ruce Po Obrně (!), hakysák a první číslo Existence (černej petr hehe). Paní Dáša a hradeckej kolektiv to mají zmáklý na 100%, veganská bábovka, parádní zelňačka s tofůčkem, všechno šlape jak hodinky, parádní atmoška. Pět hvězdiček! Večer ještě na bytě posloucháme elpíčko Gattaca/Axidance, který sem ještě neslyšel a dem spát.

1.2. – Děčín – Biograffs

Ráno další bábovka a mrazivá procházka s pejskem a frčíme do Děčína. Oáza. Po cestě probíhá první konflikt s kradením všeho, co jde (Maciek, Pawel), nakonec ujíždíme, takže vpoho. (Každá zastávka na benzínce=kupa oříšků, baget, brambůrků a limonádek zdarma) Dneska hrajem v Biograffu, pankovém to hnízdě severu čech, nezapomeňte se tam zastavit (biograffs.cz) – nakonec nepřichází moc lidí, ale vpoho. Dáváme zase mix set, po koncertě ještě přichází punišment ožralýho kokota, ale to už sem v oáze.

2.2. – Eisenberg – Mitropa

Ráno se musím odlepit z kočičího vyhřátýho pelíšku, což jde dost těžce, ale musí to valit dál. Vyzvedáváme kluky v klubu a dem na maloprocházku, loučíme se a utíráme slzičky a jedem zpět do němec. Po cestě probíhá první polizei kontrola, nakonec bez problémů – halt vypadáme jako bandička studentů jedoucí na výstavu kaktusů. Mitropa je kosteloidně vypadající zámek (rozuměj království – později sem zjistil že to je bývalá nádražní hala) u nádraží s wagenplatzem a je tu kurevská zima (venku je -16 stupňů). Total zloba. Děláme saundček, jíme kradený tofu a relaxujem. Hrajem na baru, co vypadá jako pokojíček u někoho doma a celková nálada je dost partyoidní. A taky že jo, celkem se to zvrhává, hrajem až do rána, pak musím utíct, páč už nezvládám a párty se přesouvá do schlafraumu, takže žádná solidárnost, mocný raptopusek je neúprosný a neústupný. Nou kompromajs. Club-maté mixlý s Mirkovo hruškovicí dnes vítězí.

3.2. – Wiesbaden – Sabot

Ráno mě budí zima a chraptopus Pawla vedle, už je zase 12 odpoledne, tak dáváme velkosnídani s místníma a frkáme si to k zmrzlinokáře. Ale ejhle, nejde nastartovat. Tak dáváme šokovou terapii a nakonec vpoho, mručí si to jak po másle. Venku je každým dnem víc a víc mínus, víc a víc tulení štajl. Dneska nás čeká delší přejezd, až na samotnej divokej západ.

Dnes hrajem v antifím doupátku zvaném Sabot, nacházíme ho vcelku snadno, na to, že si s ním paní z GPeSky nevěděla rady a dávali sme to celkem na slepáka, jenže ouha, zaparkovat nejde, centimetry se mění v milimetry a to by naše lidové auto taky nemuselo přežít. Objíždíme blok, místo se uvolní, ale před nosem nám tam vjíždí chlapík s poršákem. Pár nadávek to spraví a o kus dál nacházíme flek. No uf. Kokotí velký města. Nu cpem si pupky a dem na to. Sem bez síly, takže uf uf to odříkávám – už se těším na zítřejší odpočinek – tedy dej off. Párty se zvrhává až do rána, frýstajl jede jak sviň, pak jede frýstajl i do Pieciovo techna a přidávaj se i místní rapeři. No štracháme se spát až k ránu, všichni sou gumový a nerozhodný, nakonec se rozdělujem na dva tábory.

4.2. – Littau – Hammer (původní day off)

Ráno se budím kolem 11, všichni spí a tak z nudy umývám nádobí a uklízím u někoho v bytě, povídám si s nějakým spolubydlou Adama (co nám včera dělal koncert), Adam je na demo proti rozšiřování letiště ve Frankfurtu, no a pak jíme a koumem s Pawlem, co vlastně dneska. Z Zürichu se nám neozvali – psali sme, či bysme nemohli pozevlit už dřív u nich a tak nakonec píšem znovu a že prý můžem. Tak se vydáváme směr Zürich. Po cestě však dostáváme smsku, že esi prý nechcem přijet a zahrát do Littau, do vesničky u Luzernu, hehe…Kormidlo není zas tak těžký otočit a tak měníme kurz. Přijíždíme na místo kolem půlnoci a jede brutal freak party – místní autonom místo zvané Hammer slaví 16. narozeniny, je tu kuchyň, bistro, casino, karaoke bar, všichni v queer oblečkách a jede to jak drak! Dostáváme v blesku dýňovou polívčičku, sendviče, berem mikráky a piváčky a každej si dáváme 4 vály. Krásný! Nejlepší byla navigační sms: „you can find it. It’s in the middle of nowhere“ Kolem půl 3 utíkám spát, ale někdo spí v mým spacáku, takže si dávám vyplejtačku, nakonec sem ho ukořistil a du chrnět. Pangrok!

5.2. – Littau – Hammer (day off)

V noci byla kurevská zima, pěkně sme nachladli všici a chrchlem a smrkáme jak lamy. Celej den probíhá v nehorázným zevlu, jíme, pijem, koukáme na největší plazmovku, co sem kdy viděl (na squatu docela bizar), jedou plejstejšny, no klasická valbička. Sou tu příjemný lidi a celkově dobrá atmoška, až pojedete kolem, stavte se! Večer sem se pěkně poblil, nesedl mi nečisťoch.

6.2. – Zürich – Binz

Dnešek už byl lepší, přesunuli jsme se do místnosti, kde bylo teplo, takže spaní lepší, ale stejně mě to sejmulo. Vaříme čajíčky a oběd pro všechny z místních tučných dumpsterů, ještě si ohříváme zadky a kluci vykuřujou celej balík trávy, co včera dostali a jedem směr Zürich. Projíždíme pěknýma kopečkama a serpentinama, po cestě ještě zastávka na „nákup“ (to mi konečně došlo, proč kluci nosí takový plandavý oblečení) a za hoďku sme tam. Binz je velká osquatovaná fabrika, fakt mega velký místo, je tu obrovská dílna na opravu aut a náklaďáků (je tu velkej wagenplatz se spoustou obytnejch náklaďáků, dodávek, karavanů, maringotek všech možnejch typů a velikostí) Vevnitř je i skatedráha, freeshop, spousta ateliérů, uměleckejch děl v nadměrnejch velikostech a v neposlední řadě i koncertní sál. Dostáváme pirožky a polívku a kolem 11 začínáme hrát. Je mi fakt blbě, takže dávám jen pár válů a pak zdrhám spát do tepla.

7.2. – Biel – La Biu

Ráno mě budí Pawel na snídani, tak vstávám, cpeme se toustama s avokádem a dozvídám se, že včera byla dobrá párty, navíc se prodalo víc cédéček, než za všechny ostatní koncerty dohromady. Taky prý ještě proběhla noční hambatá koupačka v horkým bazénu (ohřívaným diesel motorem), takže sem zas o něco přišel… Hned zrána se musím léčit jabkovicí, co sme dostali od Heidi v Littau, kloktám jak divej, až mi to trochu leze do hlavy. Nějak se nám nedaří se odsud odlepit, ještě zevlujem se Zuzkou, místní polkou (jo, na každým squatu na celým světě je alespoň jeden člověk z Polska, hehe), vaříme a kouříme čisťocha, zázvorový nápoj bohů a jedem. Po cestě se mi zase dělá blbě a tak hned, co dostanem jídlo to balím a du spát. Dnes ani ten koncert nedávám. Zloba. Sypu do krku dva paraleny – snad to pomůže. Jinak La Biu je pěknej squat crustovějšího ražení, koncerty se odehrávají v upírským sklepení. Pořadatel na nás mluví francouzsky, nevíme nic 🙂

8.2. – Lausanne – La Hache

Ráno se budím jak rybička, prášky zabrali a i když byla zima jak v Rusku a v noci několikrát zapli repráky na plný gule a navíc s řáděním jednoho z místních crusterů, kterej nesnesl hip hop ve svým squatu a tak všude okolo házel polenama a věcma za doprovodu řevu a nadávek „zkurvenej hip hop“, tak to všechno valbí pěkně. Po snídani se mi podařilo rozbít kamna, respektive jsem vysklil sklo od dvířek, takže sme všichni byli v totálním kouři. No, squateři to přijmuli vstřícně se slovy: „kurva! No ale co, dáme tam kus plechu“ uf.

K večeru už sme v Lausanne (Lózándželes), na squatu La Hache (sekera), název je odvozenej od prvního pokusu o vyklizení policií, kdy squat ještě neměl jméno, jeden ze squaterů vzal sekeru a šel do boje. Jak dopadl nevím, ale pohodář asi. Je tu zase kurevská zima, ale příjemný lidi, na střeše se dělá pizza v DIY peci a tak hryžem a kecáme s Bohunkou a její kámoškou z Toulouse, který na nás přijeli až z Francie. True fans. Hraje se ve sklepě a jede parádní párty, dobrá atmoška, hrajem nekonečno válů, jedna holčina si s náma dává i frýstajl a dává si to líp než my, hehe…pak brejkór valba, dramnbejs, pičovinky, povídáme se zvědavou holčinou z Burundi, pak někdy o půl4 ráno se rozhodujem udělat langoše, takže „oslov pár druhů, langošovou brigádu zkooperuj“ – no uf. Padla i jabkovice. Lahodné to léčivo! Parádní gig.

9.2. – Neuchâtel – L’Interlope

Budíme se zase zimou, total heavy metal. Pan Filipínec nám vaří nejlepší seitan na světě a pak nás provádí po Lausanne, nejkrásnější město u megajezera a alpskejch velevrchů. Dáváme výhled, kocháníčko no a pak se ztrácím, když sem si odskočil na piss – ostatní mizí a nevím kam. Chvilku bloudím a pak nacházím cestu zpět do Sekery. Tam už mě vítá Maciek s druhým obědem, tak se nacpáváme znovu, pijem čajíky a čekáme na výletníky. V 6 hodin máme být v Neuchâtelu na zvukovku, ale děcka si to dotrajdávaj ve čtvrt na 7, takže to hrnem jak šneci, hlavně žádnej stres – zevl je přednější. O půl 8 sme na místě, hned jako první nás práskne do očí plakát na akci, páč den po nás tu hraje GZA z Wu Tang Clan, takže sme společně na jednom plagoši, což si všichni fotí, aby se měli čím chlubit. Někteří členové posádky chtějí dokonce i zůstat.

Nu, oproti včerejšku, dnes hrajem v true hipster klubíčku, po příjezdu nás hned vítají s úsměvem a obrovskou jídelní tabulí, kde je vyskládanejch plno vegan mňamek a archivní víno. Za zády máme obrovskou vycpanou hlavu buvola, což je totální bizar, ale jsme schovívaví. Vegan jihad necháváme na jindy. Po jídle jdeme na to, přišlo i v poho osazenstvo, převážně všichni obyvatelé z novýho squatu, co je hned vedle a dělají i celkem fajn atmošku. Zvuk sice zní, jako kdybychom hráli pod vodou, ale spoko. Na konci dáváme frýstajl, přidává se i chlapík, co na nás přijel až z Bernu a celkem si to dává – říká si Pit Zensur.

Po koncertě se přesouváme na horu, kde má každej svou postel (já mám povlečení s Alfem!), je tu krásně teplo, lednička se vším a tak si říkáme jestli nepůjdem radši spát do auta, když už jsme si zvykli na tu zimu. Probíhá ještě lehká kalbička do absolutního výtuhu a du chrnět.

10.2. – La Chaux De Fonds – Centraf Tropic

Budíme se kolem 12, dojídáme zbytky jídla ze včerejška, kafíčka a jdeme se podívat vedle do squatu, kde jsou samí mlaďoši, squat dostali od města, no pohádka. Dělají tu obědy a večeře pro veřejnost a takovej malej infoshop. Chvilku povídáme a mizíme do La Chaux De Fonds, přepadl nás sníh, ale není se co divit, prý je to nejvýše položený město v Evropě. Hrajeme v africkým baru, co má týpek ze Senegalu, ale přijíždíme prozměnu zase moc brzo, takže musíme jak trdla trajdat asi hodinu a půl po městě. Je totální zima a tak se „nakupující“ část vydá na „nákupy“. Maciek má novou bundu, ale Pawla chytli, takže nic…Pak už se sáčkujem do baru a čekáme na Johna – týpka z Abstral Compost, co nám domlouval všechny koncerty ve Švýcarsku (určitě si to poslechněte, je to fakt parádní hipec!), až přijde s jídlíčkem. Dáváme zase velkou hostinu a jdeme na to. Je tu hafo lidí, dáváme klasickou střídačku a pak se rozjíždí frýstajl – připojuje se i John, dává to jak drak a připojují se i místní dva Nigerijci, celkem fpoho (ale pak sem koukal na jeho klipy na youtube a to už moc vpoho nebylo:)) Jeden z nich si říká Jacko Eagle. Dnes v noci nás ještě čeká cesta přes noc do Otrokovic, kde máme poslední koncert. Heavy metal – přes 1000km na jeden zátah. Párty jede, klub je k prasknutí, ale musíme se loučit. Někdy kolem 3 ranní odstartovávám maraton v řízení, ještě kafe na cestu a jedem. Kluci jsou celý rozjuchaný a hrnem si to přes čerstvě napadenej sníh těma nejdelšíma serpentinama, co sem kdy viděl. Je to jak v nějaký hře. Někde v půlce Německa se střídáme a upadám do komatu.

11.2. – Otrokovice – Na Poště

Někdy kolem 2 odpo přijíždíme do Jihlavy dát si oázu, Afarastafa nás opouští a my dem ke Smradovo mamce dělat obídek – rýžový nudle s tofůčkem a zázvorem, no mňam! Povídáme, pijem kafčo a frčíme do Otrokovic. Zase pozdě. Chvilku bloudíme, ale nacházíme to, GpeSka si z nás zase udělala prdel…Na místě už čeká plno lidí, tak se rychle chystáme a jdeme na to. Všichni sme úplně mrtvý, takže to je trošku zombie štýlo, ale atmoška je dobrá. Konečně zas někdo, kdo nám „rozumí“. Po koncertě jedem okupovat bejvák Písmejkra do Zlína, vyjídáme mu zásoby jídla a dem chrnět. Mrtvoly.

12.2. – Návrat

Budím se ve 2 odpoledne, což je provar, jede se těžkej zevl a musíme ještě pořešit účetnictví, no uf. U peněz se mírně rozohňujem, páč vzniklo malý nedorozumění mojí chybou a tak říkám ať ty prachy radši spálej, že dokud se nezačli řešit, všechno bylo krásný, načež Pawel bere do ruky 50 franků švýcarskejch (1000kč) a pálí je. Uf. Nakonec se to ujasnilo a frčíme směr Praha. Pawlovi jede bus a nestíháme to, po cestě ještě vyhazujem Smrada, Darku Rolins a BKeje v Jihlavě a nakonec to teda stíháme. Kluci polský jdou ještě zevlovat do Salé infoshopu a já si to hrnu do myčky a odevzdat stroj. Nakonec mi je ještě oznámeno, že je utrhlej vejfuk, no krása. 23:30 frčím do Děčína vlakem a čeká mě teploučko. Ňuf.

Když jsme se loučili, všichni sme chtěli jet ještě dál, páč to byla paráda a dobrá příležitost, jak se poznat a tak snad bude ještě další Raptopus – třeba v teple! East side hip hop jede!