Texty z alba „Kolona – ∞“

Falešná hra

(text: Kolona; rap: Kolona; beat: KFDH)

už po několikátý jsem si říkal, že už to dál dělat nebudu

a že se radši dám na něco, co mi dává větší smysl

a nebudu tak plejtvat energií na něco, co rozplyne se

v další planej nesmysl…

no ale nedá mi to. Když se zase vrátím k realitě

a vidím všechny skleslý ksichty, jak rejou držkou v hlíně

marně si nalhávají, jak je všechno v pohodě

a dalším levným sebeklamem unášej se po proudě.

Na vlnách vod s tisíce jménama, na plavidlech s těžkejma kotvama,

protože jim nestačí bejt sami sebou, otravujou ostatní jejich núznou cestou

čekaj na každou příležitost, jak se něčeho chytnout,

vytřískat z toho mála, co nám zbejvá nějakou kořist k dobru,

aby mohli sami sebe uspokojit.

Ukojit se za tu nejnižší cenu a vydobýt si tak lepší postavení mezi svejma lidma

a pak se jako osvícení zjeví ve falešným světle

a my je bez většího povšimnutí budeme opěvovat,

do jejich ohně plamenem přikládat a rozdmýchávat.

Sou to lidi kolem tebe, podívej se, možná stojí zrovna vedle,

chovají se podle toho, jak se jim to hodí,

říkají ti věci, aby si tě získali.

A pak začnou spřádat velkolepý plány, aby svoje hladový ego nakrmili

přetvářka, kecy, kecy, póza, kecy, pochlebování, kecy, kecy, póza, kecy.

Návnadu sníme s chutí celou i s navijákem,

abysme tě potěšili a tvojí pozici utvrdili

a další loutky na tuhle hru připravili

(loutkaři, upíři)

Na tuhle chorou, bdělou virtuální realitu

neoblomnou ani v očích psychologů,

jako ptáci, co kradou cizí hnízda, zároveň v kleci, jako cvičná šelma…

Všichni kritizujem celou naší společnost,

jenomže jsme zapomněli, že i my jsme její nemocí,

všichni máme plnou hubu svobody

a přitom se zavíráme do svejch vlastních vězení.

Ať už všichni mocní politici, šéfové, nebo jejich poskoci,

my, co si hrajeme na anarchisty – všechno to hrnem do stejný díry:

Psychický poruchy, touha být u koryta, nebo středem pozornosti,

bejt ta správná elita.

To, co nás tíží a je nám trnem v oku,

zdárně sami vytváříme na svůj vlastní popud –

sami sobě katem, sami sobě soudcem,

nadoživotí odsouzení slavným samosoudem,

sami sobě katem, sami sobě soudcem,

naprosto odevzdaní sami sebe klamem.

Tak ať vás ani ve snu nenapadne věřit jim ty kecy, co slouží k jejich očistě. Vyvaruj se zhodnocení falešnosti. A když už jsme u toho, nevěřte ani mě.

Vězni své vlastní příčiny

(text: Kolona; rap: Kolona; beat: KFDH)

Čas oběti si žádá, rafičky nakrojí novou kořist vraha

není stejná jako žádná jiná, cena života nekonečně pomíjivá

pečlivě zabalená v útrobách svědomí, utváří terč našeho snažení

a každou plánovanou obětí jeho síla stoupá – do výšin

-kam stěží dosáhneme, i když to tam dobře známe

Navždy spoutaní v opakující se smyčce

vteřina, minuta, den a za odměnu zmatený sen

Rádoby spokojení v utahující se oprátce

měsíce a roky, patenty na chyby

Jako vděk za loajálnost k době, za spokojenost v sobě

Dárkový balení času, momentální náhražku strachu (2x)

Navždy smíření s neúnosným stavem

týdny a týdny, mávnutím ruky

stejně znova nepoučení z minulosti

století a věky, ve stejných kolejích

Čekáme ve frontě na transplantaci času s marnou nadějí že se něco vrátí zpátky

namísto snahy něco změnit v sobě a dostat se tak ze spárů bestie

-co nás ničí, co nás ubíjí

Každá minuta je kratší, i když se na oko tváří tak dlouze

To co jde kupředu, právě teď stagnuje, i když vypadá tak aktivně

Jako vězni své vlastní příčiny bezradně voláme po svobodě

Přitom jsme si sami zamkly okovy a klíče zahodili

Panoptikon

(text: Kolona; rap: Kolona; beat: KFDH)

Panoptikon – nekonečno očí hladově shlíží dění,

presumpce nevinny rázem zlomená míří k zemi

a další nesmyslnej precedens zločinu,

co tomu všemu nasazuje trnovou korunu

být, či nebýt viděn – to je to, oč tu běží

hlasy sirén ti vyměňujou kůži

a ty se rázem měníš v chodící záznamník

a tvoje pohyby a zvyky na otisky prstů

panoptikon – to je síť všech sítí, co se do ní všichni chytí

můžeš se mrskat jak je libo, každej tvůj pohyb bude oběživo.

Google/facebook se stává novou stránkou bible

a tvůj profil je tím kostelem – jejich spáry oním pastorem

  • nová síť norem
  • tvůj svět z hoven

kamera na tvým kompu, v práci, nebo v parku,

v obchodě, bance, nebo tvý kreditní kartě

všechny tvý indicie jdou získat sakra levně

když každou blbost pouštíš na svět éterem

kde všechno končí v těsnotěsným vakuu

a na obojku škrtíš svoji vlastní cenzuru

další bezvýznamnej křik z ticha

jako stopa k tvojí prezentaci vlka

co svoje ovce dávno už sežral

a svojí samotu na měsíc vyslal

a tam ji škrtí centrální mozek lidstva

jako další dogma, co nemůžeš vystát.

Jantarová komnata (feat. 5000)

(text: Kolona, 5000; rap: Kolona, 5000; beat: KFDH)

(naučený) respekt k tradici utvrzování dehiearchizace lidského pohledu na svět skrz brýle lidské expanze dává opravdovou hodnotu každé sekundě ztracené v civilizaci,

základy k soucitu vylitým do půdy otevřeného vědomí postavený v konstrukci empatie,

vyzbrojené hlubokým přesvědčením o absolutní závislostí na naší Matce.

Zdi této pevnosti vykládané podporou přímé akce chrání před pokušením v podobě nasazování si koruny tvorstva,

A jako vrchol – filozofie respektu vůči všem životům, která pomáhá stále šplhat k novým vrcholům seberealizace.

Tyto vrcholy hoří.

Vydání se na tuto cestu vytvořenou bohatstvím, jako je jantarová komnata,

Miliony klenotů a žádný bez vady, vědomí vytvořené linkami fraktálu,

Nekonečné kopírování uchovávání těch stejných hodnot pořád dokola dává konec vývoji v nekonečnosti možností neomezenosti.

Ahimsa poháněný sám sebou.

Díky perpetuu mobile aktivismu ve mně hoří oheň který by jinak neměl sílu vzplanout

Zjevné propojení mezi anarchismem, duchovnem, veganstvím, hlubinnou ekologií,

Tak jako povstání tvého vnitřního já,

Denně tyhle plameny explodují silněji, než molotov skrz noční vzduch

Půl litru tekutého uhlí – zároveň tekutým diamantem

Dělám to ne jako bodhisattwa, ale jako obyčejný učeň

Pořád věřím, že odměna čeká v nesnázi.

Inshallah amen, zapalte černou vlajku.

Černá vlajka hoří stejně jako oheň v duši

fénixův osud mi však přizavírá oči

a jako sluha ohně dávám v sázku svobodu

a měním mříže za jantarovou komnatu.

A vrcholy hoří. A já v údolí škrtám sirky,

jednu za druhou a vítr mi je hasí.

Než najdu onu cestu do jantarové komnaty,

musím se proklestit právními normami,

protože moje činy jsou prý zločiny

a můj příběh končí v temným koutě chladný cely.

Jako jeden člověk jsem zvládl práce za sto lidí,

stačilo jen odhodlání a transformovat mysl v činy,

mojí přímou akcí bylo každý nový ráno,

veganský jídlo a nebejt v noci namol.

Než jsem si všiml, že tohle asi nestačí

a že svůj mozek budu asi muset líp připravit.

Popel shůry značí nerozdaný karty,

strategie ticha háže pod nohy klacky.

I škrtlá sirka může zase znovu vzplanout

a být tím světlem, co nenechá tě klesnout.

Lidské zdroje

(text: Kolona; rap: Kolona; beat: KFDH)

Už tě zase slyším nadávat, jak ti číňaní a ukrajinci berou práci

no a ti cigáni, co okrádaj celou tvoji rodinu, jak hrozně trpíš

zdražili ti žrádlo, cigára a pivo, kam se to všechno jenom ztrácí?

Hledáš všechny snadný terče, zatímco stát z tebe dojí prachy

nechal ses zblbnout xenofóbní politikou, udělali si s tebe snadnou kořist

jenom tě tahaj za nos, skutečný problémy byly zabalený populismem

celá tvoje nenávist nemá hlavu ani patu, jenom plejtváš časem

ten kdo ti všechno bere a směje se ti

je stát, co rozděluje a panuje

Pro ně jsme jenom lidský zdroje, hloupá lůza, co život obětuje

pro pár lacinejch podlejch triků, jak se štěstím podat si ruku

oči nám září, když nám do mozku vkročí a zběsile řádí

natolik jsme hloupí, že nám tohle všechno stačí

to, čím tě televizní zpravodajství láduje, je jen snůška zkreslenejch keců

stejně jako všechny portály a noviny, který se tváří jako seriózní

všechny sou plný xenofobie a rasismu, populistickejch blábolů

zkus se pozastavit nad tím, co ti lejou do hlavy a nebuď jako ovce

Největší zloději sedí v parlamentu, ve správních radách a bankovních institucích

ten, co ti ukrad peněženku je jen výsledek jejich úspornejch škrtů

z ruky do huby, od huby zpátky do ruky, jak pokroková denní rutina

pravej nepřítel je úplně jinde, to stát z tebe dojí prachy

Dokud tu bude tenhle kapitalismus, budeme se válet ve vlastní špíně

zatímco jiní budou dál šířit hnus a obohacovat se na jinejch lidech

cigáni a imigranti s tímhle nemají co dělat, protože sou to lidi jako my se svejma problémama

pravý problémy vytváří tahle vláda a já nevidím důvod proč v ní věřit

to, že s náma takhle vymetává je zářnej důvod že sme jim ukradený.

Majáky

(text: Kolona; rap: Kolona; beat: Tehanu)

Kapka vody spustila mý animální pudy,

kořeny v zemi obelhaly moje nohy,

a jak tam stály jako dva majestátný topoly,

přišli jiní a nožema ryli vzkazy do kůry,

a jejich přání se jako mraky rozplynuly,

a jejich zdání v hlavě si uchovali,

a já jsem rostl, tak jako nikdy,

a vzkazy se mnou, jako moje vlastní stíny,

přišli další a četli moje příběhy,

s větrem o závod hledali příčiny,

zmateně pobíhali a klopýtali o mý kořeny,

a hledali cestu jak vyšplhat do koruny,

jenže s každým deštěm nabíral jsem sil,

a s každým podzimem jsem obeznámen byl,

že moje listy jsou jako cesty,

který končí v poli a bahnem pokračují,

a byli další, co pamatným mě prohlásili,

slovama plýtvali, oči jim svítili,

jak rychle přišli, tak zase odešli,

pořád je střídali ti, co ideálem oplývali.

V odlesku měsíce se marně pytvořili,

a další vzkazy do kůry mi vyrili.

Není lehký bejt neustálej větrolam,

pořád pod tlakem, jizvama okován,

žít v čekání na starý dobrý obejmutí,

který stromy přece tolik potřebují,

A naše přání se jako mraky rozplynuly,

a naše zdání nám v hlavě pořád straší,

a jak rychle rostem, ohýbáme se k zemi,

a vzkazy s námi, jako naše vlastní stíny,

zatímco se utápíme ve vlastní šťávě,

utíkaj nám duše, co oplývají světlem,

který cesty bahna mění na posvícení,

a vlákna pravdy na slastný popření.